Zvířecí nevěstince versus rodina

*Tradiční manželství se někomu už nelíbí - fajn - v Dánsku už není tabu zoofilie a jsou tu zvířecí nevěstince a sexuální turistika do dánských stájí jen kvete. Jak dlouho bude trvat, než začneme přemýšlet, zda manželství není také svazek ovce a muže? Zda klisna nemá právo na svého stálého lidského sexuálního partnera a na přiměřený podíl na dědictví po jeho smrti?*  - okamura.blog.idnes.cz/

V sobotu Slováci hlasovali v referendu.  Hlasovalo se o tom, jakému svazku se má říkat manželství a zda mohou páry stejného pohlaví adoptovat děti či zda má být sexuální výchova na školách nepovinná. Obhájci liberalismu vyzvali k bojkotu referenda a díky tomu hlasování o ochraně tradiční rodiny skončilo na Slovensku nezdarem. Hlasování se zúčastnilo jen 21,4 procenta voličů, přičemž podmínkou platnosti byla nadpoloviční účast.

• Hlasovat o tom, co je manželství, je skutečně nevídané řešení zapeklité otázky: podíváme-li se do slovníků, tak se dozvíme zcela samozřejmou věc: „Manželství jest spojení muže a ženy odpovídající právu. Výměr tento předpokládá, že právní řád, ať duchovní, ať světský, upravil poměr mezi mužem a ženou, že z přirozeného lidského poměru životního stal se poměr právní“.  (Ottův slovník naučný)Samozřejmě i modernější slovníky tvrdí, že manželství je "trvalé soužití muže a ženy uzavřené zákonným způsobem”.

Dalším problémem Slováků je sexuální a etická výchova - rodiče protestují proti tomu, aby se děti ve školách navzdory vůli rodičů učily věci a infikovaly hodnotami, se kterými jejich rodiny bytostně nesouhlasí. To, že tady musíme hlasovat o takové samozřejmosti jako je manželství či rodina a zda děti učit či neučit sexuální nevázanosti, je důkaz, že tu máme opravdový problém. Hodnotový - rozbíjíme tradiční model rodiny a evropských morálních hodnot, ale místo nich nepřichází nic, jen rozplizlost.

Základem státu je rodina: to není fráze, ale základní fakt. Rodina je táta, máma a děti, a to, že tento fakt stále více upadá, je součástí evropské civilizační krize, která má fatální důsledky.
Rodí se méně dětí a čím dál více dětí vyrůstá v neúplných rodinách, děti jsou často vychovávány jako malí sobci, kteří nebudou schopní se o nás v budoucnu postarat. Nebude to vina dětí, ale naše - že jsme jim nepředali hodnoty nezbytné pro zachování naší civilizace, tedy odpovědnost vůči druhým, která se nejlépe a nejpřirozeněji učí v rodině.

• Dospěli jsme tak daleko v etické zvrácenosti, že ten, kdo obhajuje tradiční rodinu, je negativně označkovaný jako homofob, a tak se stále více lidí bojí svůj názor říct nahlas. To ostatně známe i z jiných témat - pokud jste vlastenec, jste nacista, když se vám nelíbí nadprůměrná kriminalita Romů, jste rasista, a když nechcete, aby se do vaší země stěhovali radikální muslimové, tak jste xenofob. Neexistuje diskuze. Boj s jiným názorem se přesouvá do roviny nálepkování. Bohumil Pečinka v Reflexu nedávno správně podotkl, že se německé politické elitě podařilo rozložit hnutí PEGIDA usilovnou dehonestační kampaní, kdy z účastníků protestů proti muslimskému radikalismu, z  normálních a slušných občanů, udělali mainstreamoví politici a média rasisty, xenofoby a nacisty. Stejně jako u nás.

Výsledkem je, že už se lidé bojí účastnit demonstrací, aby nebyli označení za rasisty, ale myslí si stále totéž. Problém se podařilo zamést pod koberec a velkou část lidí umlčet. Bylo to nezbytně nutné, protože svobodné protesty ohrozily vládnoucí politické elity.

• Začalo to tím, že jsme bojovali o svobodu slova a svobodu rozhodovat ve své zemi. Po čase jsme směli říkat cokoliv, ale elity kašlou na to, co jim občané říkají. Dnes nadchází fáze, kdy přicházíme i o tu malou možnost svůj názor svobodně vyslovit. 
• Současné režimy jsou sofistikovanější než staré diktatury - cenzuru nahradila autocenzura a lidem se vnucují správné názory pomocí manipulujících médií. Odpůrci už vesměs nejsou zatýkáni, ale jsou společensky likvidovaní. Tak vypadá moderní pojetí takzvané západní demokracie, která má do demokracie daleko a je v podstatě jen modifikací moderních diktatur. 
• Nástrojem “demokratické” politiky se stává lež, pomluvy a překrucování faktů. Bouráme společenská tabu.         

Tradiční manželství se někomu už nelíbí - fajn - v Dánsku už není tabu zoofilie a jsou tu zvířecí nevěstince a sexuální turistika do dánských stájí jen kvete. Jak dlouho bude trvat, než začneme přemýšlet, zda manželství není také svazek ovce a muže? Zda klisna nemá právo na svého stálého lidského sexuálního partnera a na přiměřený podíl na dědictví po jeho smrti?

•  Zdánlivě absurdní úvahy spojuje jediné: zaměňujeme rovná práva s rovnostářstvím a mateme pojmy. Homosexuál, heterosexuál i zoofil mají stejná občanská práva, ale z nich nijak neplyne, že manželství není svazek muže a ženy.

Vážím si lásky mezi lidmi, a pokud opravdu muž miluje muže, žena ženu, pak to je pro mne stejně úctyhodné, jako když se milují lidé opačného pohlaví. Lidé mají mít svobodu, a to i tu ohledně sexuální orientace, ale nelze stavět na roveň svazek heterosexuální s jiným. Rodina, to je táta, máma a děti - ty děti jsou tím, co dělají rodinu rodinou a povyšují ji na institut hodný veřejného zájmu a podpory. Ostatně, i homosexuálové budou potřebovat důchody, ale děti, které na jejich důchody budou vydělávat, vzájemně nezplodí.
To je vše. Nic víc,
 okamura.blog.idnes.cz/