Dne 4. 1. 1874 se narodil v Křečovicích u Neveklova umělec, jehož
genialita nebývá na rozdíl od Dvořákovy a Janáčkovy v rámci "roku české
hudby" dostatečně připomínána. Patří k vedoucím osobnostem české hudby
přelomu 19. a 20. století a k největším českým skladatelům. Význam
tohoto období spočívá v dovršení hudebního romantismu a zároveň v nových
výrazových i formotvorných prostředcích, jimiž hudba přecházela do nové
epochy. Ve světové hudbě je reprezentováno jmény Richard Strauss,
Gustav Mahler, Claude Debussy, Alexander Skrjabin aj.
http://lyricaltones.blog.cz/
Závěr básně Antonína Sovy Zrání ze sbírky Žně, které jako motto do své partitury připsal J.Suk:
Ó, nadarmo nemíjely jste kdys,
ó bouře, přes nejvyšších Nadějí mys,
vy oblaka mračná, v nichž nebylo hvězd.
Vy blesky jste kruté pomohly nést!
Sta hnalo vás vichřících nebezpečí
a hučelo, hvízdalo propastnou řečí
všech odpoutaných bolestí,
plačících po štěstí!
Se zhoubou jste nesly i úrodný kvas -
a teď, kdy minul čas:
co silné, se musilo ke světlu drát
a musilo vyrůst a zrno brát
a v zrání plně žít.
Co uzrálo, nesmělo poznat ztrát;
a proto ten nesmírný klid.
A naslouchám a hledím v jas.
V kosmu se řadí tisíce hvězd.
A měřím hloubky, v nichž minul čas.
V tom klidu vykoupení jest.
V uzrání, dozrání poslední,
přijď, noci sladká, po tom dni.
Комментариев нет:
Отправить комментарий